PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Montrealská trojka BIG|BRAVE před šesti rokama zakotvila pod křídly vydavatelství Southern Lord a od té doby vnáší svěží vítr do bažinatého žánru. Vždy se snažili více experimentovat a nezapadat do nějaké šablony. Jejich hudbu lze popsat jako hrubozrnný sludge metalový monolit, který neustále utíká do jiných žánrů. Tu ke dronovým hlomozům, které někdy přerůstají až v ambientní plochy, jindy mění směr ke stonerovým riffovým stěnám. Střední až pomalá tempa tu prosvěcují hlavně ženské vokály, které dříve byly spíše řvané a volané a nyní občas působí jako trochu extrémnější islandská čarodějka Björk.
Přitom to mohlo dopadnout úplně jinak. Původní záměr zdaleka nebyl v hrubé hlasité kapele. Experimenty s ambientní hudbou hranou na akustické nástroje utnula rozbitá akustika. Tento bod byl kapele a hlavně kytaristce Robin Wattie osudný. Místo někdejších křehkých hudebních ploch tu stojí elektrické kvílející monolity, které zní jak repetitivní vlnobití v nespoutané bouři. Přes brutální sound kytar ale stále prosvítá jemnost, kterou Robin dokáže do BIG|BRAVE vetkat. Hlavně přes vokály a místy i přes umírněnější nástrojové plochy. To byly základy, na kterých BIG|BRAVE povstali a stále z nich těží. Směs hlasitého, umanutého ale i velmi citlivého přístupu místy odkazuje až někam ke SWANS nebo GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. S těmi mimochodem sdíleli společné koncerty.
BIG|BRAVE jsou svým způsobem kapela, která i ve třech dokáže vyvinout obrovský tlak. Často pracuje s riffy, které jsou ohlodané na kost, a ve výsledném efektu hraje velkou roli mohutný zvuk. „Vital“ vás jím zaplaví. Je jako soptící vulkán. Spousta dusivého kouře, hektolitry rozteklé lávy. Je v nich primitivní pradávná síla. Něco apokalyptického. Hřmící zvuk, ve kterém jsou závany té nejniternější poetiky. Smrad síry a vůně fialek.
Další částí skládačky jsou texty, často velmi metaforické, ale jsou i výjimky, které jsou velmi konkrétní a osobní. V „Half Breed“ se Wattie odkazuje ke knize esejí od Alexandra Cheeho, který prozkoumává osudy míšenců napříč různými kulturami. Není to náhoda. I Wattie je sama míšenkou. Je v tom osobní zpověď i sebejisté vyjádření. Nedávná změna na postu bubeníka nijak nečeří styl, který vybudovali. Naopak „Vital“ je potvrzením, že BIG|BRAVE půjdou cestou, na kterou se vydali před sedmi lety na desce „Feral Verdure“. Od těch dob je nejcitelnější změna poznat ve zvukovém opracování a v touze vyjadřovat se stále brutálnějším a také minimalističtějším způsobem.
Smrad síry a vůně fialek.
8 / 10
1. Abating the Incarnation of Matter
2. Half Breed
3. Wited, Still and All...
4. Of This Ilk
5. Vital
A Gaze Among Them (2019)
Ardor (2017)
Au De La (2015)
Feral Verdure (2014)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.